Články

JAROSLAV HOREJC (1886-1983)
Jana Horneková

V životním příběhu nejvýznamnější osobnosti českého dekorativismu, sochaře Jaroslava Horejce, se obráží celá historie stylu českého art deco. Při příležitosti výročí umělcových 85. narozenin, v roce 1971, uspořádalo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze tomuto umělci výstavu. Jeho dílo je pro české art deco natolik významné, že je mu věnována samostatná část na výstavě České art deco.
V době po druhé světové válce, zejména po zvratu politické orientace Československa v roce 1948, byl styl art deco označován jako "umění buržoazní společnosti první Československé republiky" a jako takový určen k zapomnění. Dílo sochaře Jaroslava Horejce, typického představitele stylu, bylo zapomínáno spolu s ním.
Jaroslav Horejc byl klasickým příkladem mimořádně nadaného a houževnatého výtvarníka, který i přes překážky si proklestil přístup k vysokým uměleckým metám. Životní dráhu nastoupil jako učeň oboru rytectví kovu a cizelérství. O obor měl upřímný zájem a proto si rozšiřoval znalosti podle svých možností - navštěvoval večerní Odbornou školu pokračovací v Praze. Studiu věnoval všechen volný čas: v neděli navštěvoval Odbornou školu pro klenotníky, zlatníky, rytce a pasíře Obchodní a živnostenské komory v Praze, kde vynikal tak, že mu opakovaně byl udělen pochvalný list. Když roku 1906 studium uzavřel, měl rovněž list výuční.
V letech 1906-1910 studoval Jaroslav Horejc na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V té době měl již natolik vyhraněný výtvarný názor, že docházelo k častým střetům mezi ním a profesorem Stanislavem Suchardou. Profesor byl ale moudrým pedagogem, rozpoznal Horejcův talent, a od jisté doby jeho práce nekorigoval. Horejc byl i mezi spolužáky nazýván "originál", jak jeho práci s neskrývaným obdivem nazval Antoine Bourdelle při své návštěvě pražské Uměleckoprůmyslové školy roku 1909.
Od ukončení studia pracoval Horejc jako samostatný výtvarník. Hlavním oborem jeho práce byla volná plastika. Horejc pracoval se všemi materiály - v raném období užíval hojně dřevo, často částečně zlacené. Oblíbil si bronz a mramor. Od samého počátku samostatné práce se Horejc současně věnoval i užitému umění, jeho bytostné dekorativní zaměření jej k tomu přímo předurčovalo.
V seznamu prací, který - byť neúplný - čítá více než 3 000 položek, najdeme mříže, obvykle s figurálními motivy, tepané, kované i lité, šperky, mince a medaile, keramiku, návrhy pro ryté, broušené, hutnicky tvarované, do formy lité sklo, práce ze dřeva, hračky, ale též knižní úpravy, scénické a kostýmní návrhy, návrhy tisků na textil, ojediněle i návrhy nábytku či celého zařízení, například bytu spisovatele Eduarda Basse. Horejc byl také autorem zařízení jedné z pražských• zednářských lóží.
Jaroslav Horejc po celý život pracoval s náruživou radostí, stejně tak i studoval. Zajímaly jej dějiny umění, literatura, filosofie a poezie. Vracel se k mytologii i ke Starému zákonu. Opakovaně se v jeho díle objevuje hrdá a panenská Pallas Athena. Vrací se témata dalších osudových žen, například Dalily. Horejc miloval činy, rozhodnost, ženskou tělesnost i duchovní zralost. Do jeho snů i výtvarných témat opakovaně vstupovala Judita, její krása, vášeň i akt lsti.
Umělce přitahovalo studium pozdní antiky, zejména její vliv na umění předního Orientu. Se zaujetím sledoval vzájemné prostupování vlivů antických a orientálních. Zajímaly jej také polozapomenuté uměleckořemeslné techniky, snažil se o jejich poznání, o jejich užití v nových souvislostech.
Horejcův zájem o práci s různými materiály jej přivedl k návrhům pro sklo, které jsou také ze všech jeho prací nejznámější, nejvíce nadčasové, a dnes už v celém světě vysoce hodnocené. Zajímavé byly již jeho rané návrhy broušeného skla, prodávané Artělem, které dnes známe jen z fotodokumentace.
Nejvýznamnější je však Horejcova kolekce čtyř pohárů, navržených pro vídeňskou firmu J. a L. Lobmeyr a zhotovených v Kamenickém Šenově. Jednalo se o poháry (ačkoliv dnes bychom hladké tvary bez nožek označili jako vázy) hladkých tvarů, s monumentálně pojatou intaglio rytinou, komponovanou po celé ploše pláště. Poháry jsou podle zobrazených témat nazvány: Bacchus, Kanaan, země plodů a blahobytu (druhý název poháru je Bohatství přírody) a Tanec. Čtvrtý pohár má cameorytinu na téma Tři bohyně. Poháry vystavila firma Lobmeyr v Paříži v roce 1925 a mezi sklem, téměř bez výhrad užívajícím složitější, k historickému odkazu vázané tvary, vzbudila tako kolekce náležitý obdiv i ocenění Grand prix a zlatou medailí.
Na Horejcův příklad navázalo ryté sklo švédské, které jeho výtvarné myšlenky ve třicátých letech dále rozvádělo. Na okraj můžeme poznamenat, že ve švédských sklárnách ve třicátých letech pracovala celá řada rytců původem z Čech.

Ještě jednou však Horejc silně zasáhl do vývoje skla. Pro Palác národů v Ženevě navrhl skleněný reliéf s figurální tematikou Země a lidé, sestávající ze šestnácti čtvercových desek zasazených do chromovaného rámu. Šířka reliéfu má úctyhodných 545 cm, výška 140 cm. Desky do litinových forem odlili ve sklárně Josepha Riedla v Polubném. Roku 1939 měl být tento reliéf exponátem světové výstavy, konané v New Yorku. Československo, které na prahu války přestalo existovat, však výstavu již nemohlo obeslat. Reliéf byl poprvé vystaven na Horejcově výstavě v Uměleckoprůmyslovém muzeu, v roce 1971 a je součástí výstavy v Obecním domě.
Pro návštěvníky budou zajímavé i Horejcovy šperky, typické pro české art deco a obdivované již ve výše zmíněném článku časopisu Deutsche Kunst und Dekoration, v roce 1918. Horejc tyto šperky pojímal na způsob mřížky, do níž vkomponoval figurální motiv. Užíval nejvíce slitinu bílého kovu - pakfongu - a nejlepší šperky tepal sám. Tepání šperků byla jeho práce oddechová, které se věnoval až do svých posledních dnů.
Jaroslav Horejc byl rozsahem zájmů i znalostí člověkem renesančního typu. Jako osobnost byl okouzlujícím vypravěčem a společníkem, na sklon ku téměř stoletého věku živoucí kronikou. Zajímavé bylo pozorovat jej při práci, i nejmenší kresbičky měly v sobě ušlechtilost a lehkost. Záhy si vytvořil vlastní dekorativní styl, kterému zůstal po celý život věrný. Jeho dílo má tak charakteristický výraz, že zůstává v českém umění solitérním. V českém art deco je výraznou a jedinečnou osobností.

zpět na seznam článků